Arina
Arinu jsem poznala v lednu 1997 jako 4letou, březí po Duramus II u Jarka Oklešťka v Dětkovicích,když jsem mu ještě s Irískem vezla půjčit westernové sedlo.Byla to taková velká,tlustá,chlupatá,ušklebená hnědka,která se mě hned při vstupu do boxu snažila sežrat.Byla po Diktant II-26 z matky 2634 Hera po 2194 Servátor - 59
Tak nějak mě zaujala a já za ní začala jezdit pravidelně.Byly jsme spolu na pár krokových vyjížďkách -většinou bez sedla a tak jsme si začínaly rozumět. 8.4.1997 porodila krásného hnědého hřebečka,který dostal jméno Arkádus,ale říkalo se mu Ramišek,nebo Rendy.V té době už jsem byla pevně rozhodnutá si Arinu koupit,takže jsem si ji slavnostně 11.5.1997 dovedla domů(tedy k příteli).Přelíňaná,vykoupaná a ostříhaná vypadala Arina úplně jinak Arina i s Ramiškem chodili denně na procházky,brouzdali se v místním potůčku Hloučeli,Arina se nasvalovala a Ramišek rostl jak z vody. 31.8.jsme Ramiška odváděli zpátky k Jarkovi a já pak celou noc chodila s Arčou po okolí,aby nerušila lidi řehtáním po hříběti.V září jsme spolu také jely první závody-dalo by se říct že to byl jakýsi rychlostní trail v areálu Plumlovské přehrady,kde jsme se umístily na 3 místě(hned za pajahribek).Nedlouho poté jsme jely distanční závody Půlčínská stezka na 50 km,pořádaný Hucul clubem Francova Lhota,kde jsme se umístily na velice pěkném 5.místě(a zvlášť když vezmu v potaz,že Arina noc před tím nocovala uvázaná u balkonu v prostřed sídliště,poprvé jela ávií a rovnou 140 km a ještě nikdy neviděla ani z dálky takové šílené kopce-u nás na Hané jich opravdu moc není )Po 3 dnech odpočinku jsme se s jednou z šéfek Hucul clubu Alčou vydaly na návštěvu její dcery a mojí skvělé kamarádky Dáši (Tracydka)do Pozlovic,kde pracovala.Pochopitelně celá cesta kopec na kopci,ale jak Arinka,tak Alčin huculáček Pedro je naprosto bravurně zvládali.V Pozlovkách jsme je ustájily a šly okouknout místní koníky.Ve vedlejší stáji byli ustájení koníci Zlínské jízdní policie a většinu z nich-i jezdců jsem znala ještě z Tlumačova.Druhý den mě Paťa vyhecoval,abych si s nima jela trénink-no překonávala jsem sama sebe,když jsem s Arčou skákala 120cm parkurek,včetně zdi a obě jsme přežily Ne že by tam z těch koní nebyla nejmenší a ne že by nebyla jediná,kdo to přešel čistě-chááá chááááá!!!Kouřovou clonu,petardy a podobné bubáky statečně přehlížela,jediné co prostě odmítala bylo najíždění do davu.Další den jsme se vydaly na cestu domů.Občerstvovací zastávka ve Vlachovicích u p.Ševčíka mi nabídla možnost poznat osobně krasavce Sectoriho-jsem se zamilovala Pár dní dovolené uteklo jak voda a najednou tu byla přistavená ávie na cestu do nového Arininého domova,do Hrubčic,kam se přestěhovaly teta a moje sestřenky.Arinka se hned spokojeně zabydlela v novém boxu a já jela domů.Dobu v Hrubčicích mám nesmazatelně spojenou s koníkama a lidičkama z Klopotovic.Hned začátkem listopadu si sestřenka Lucka koupila Ramiška,takže bylo hned ve stáji veseleji.Na podzim jsem s Arinkou jela ve Výšovicích svého prvního mimoškolního huberta-lišku jsme vyhrály a v dostihu jsme byly druhé.Byl to děsně drahý večer-když k těm dvěma flaškám připočítám ještě třetí za pád..... Další hubetku na ní jela cowgirls1 na Cavallu. Zima probíhala v pohodových vyjížďkách s Ramiškem na ruce,návštěv Klopotovické stáje a zimní vyjížďky v Určicích.Jezdila jsem na Arině většinou jen na nánosníku a chodila úplně super.Taky jsem ji naučila geniální věc-vzpínat se na povel HOP!což posléze velice ocenili noví majitelé,když se ji snažili na Hop nacválat Parádní byla jarní vyjížďka v Určicích,kterou jsme si užily obě.Za zmínku také nepochybně stojí šílená akce,když jsem jela navštívit kamarádku Alču(cowgirls1)do školy v Kroměříži.Cestou kolem Moravy v Kojetíně jsem usoudila že by se Arina měla napít,tak jsem slezla a šla se podívat,kde by to šlo.Věděla jsem že je tam vybetonovaný sjezd do vody,protože tam rok předtím koníci pili.Protože to bylo rok po povodních tak jsem se raději šla podívat jak to tam vypadá.Arinu jsem nechala pást u cesty a šla.Po pár krocích jsem zapadla po kolena do písku a nezvyklý pohyb zřejmě přilákal Arinu natolik blízko,že se s ní utrhl břeh a obě jsme sjely do vody.Já ležela uvězněná mezi kobylou a pískem-jen hlavu se mi podařilo udržet nad vodou.Ještě že Arina byla v klidu,protože jinak by mě pod sebou zašlapala.Podařilo se mi z pod ní vyškrábat a zjistila jsem že z ní je nad vodou jen hlava,krk,přední a zadní rozsocha a to bylo vše.Snažila jsem se ji vytáhnou za otěže,zkoušla jsem na ni sednout a vyhecovat ji-vše zbytečné.Potom jel okolo nějaký člověk který zavolal na družstvo o pomoc-jenže z toho vzniklo že se v Moravě topí holka s koněm,takže za chvíli se s houkačkama přiřítila sanitka,policajti,hasiči-no děs.No zůstali jen hasiči a snažili se vymyslet jak ji dostat ven.Napřed byli rozhodnutí že ji prostě přivážou za otěže k autu a vyvlečou ven-což jsem jim teda velice pracně vymluvila,pak nechali přivést motorový člun-že ho na druhé straně spustí a přetáhnou ji přes celou Moravu ....no kobyla nemohla ani pohnout nohou,jak byla v tom blátě v presu,tak mi bylo záhadou jak to chtějí udělat.Nakonec to vzdali a přistoupili na to,že ji zkusí vytáhnout jeřábem.Tak povolali nějakého místního soukromníka a s pomocí hadic jako popruhů ji na druhý pokus vytáhli.Po té co nás obě opláchli hadicí jsem začala zjišťovat škody.Kromě maličké oděrky na holeni jí vůbec nic nebylo-dokonce i její chronické nálevky jí splaskly.Horší to bylo s mým foťákem,doklady,fotkami.....hmmm.Po radosti ze záchrany Arinky přišlo rychlé vystřízlivění-jeřáb zapadl a nemohl se vyhrabat z Moravy.Tak se nakonec po marných pokusech ho vytáhnout hasičským autem volal ještě véééliký traktor,který jej vytáhl.No já asi v tom zmatku co nastal nestihla všem těm lidičkám poděkovat-což mě velice mrzí Původní plán byl že dál půjdu jen na ruce,ale po chvíli Arina začala poklusávat a vymýšlet,tak jsem na ni sedla a jely jsme dál.Musela jsem se smát článkům v novinách,kde psali že veterinář říkal(žádný tam nebyl)že je klisna sice těžce podchlazená,ale že nehodu pravděpodobně přežije,popřípadě že nezkušená jezdkyně koně nešetrně kopla do slabin a ten ve stresu skočil do řeky... No už chápu jak to v novinách funguje a vše beru s rezervou.Mezi další zdařené akce byly distanční závody v Lípách.Vzhledem k tomu že já jsem byla v pátek v práci,tak Arinku mi tam přepravovala cowgirls1a s ní jel kamarád Fox na Grotýskovi.Hned v pátek večer se Grot rozhodl že mě zabije a pokousal mě.Pak nás v noci vytřepal ze spacáků a nakonec se málem oběsil na lasu.Druhý den dopadl ještě šíleněji-hned úplně na začátku závodů jsme se většina ztratili a nemohli najít odbočku.Takže jsme lítali jak idioti do kopce a z kopce a nakonec jsme to vzdali.Bylo asi 35 stupňů a mě se už fakt nechtělo. Když jsem potom viděla jak nakládali třesoucí se,vyčerpanou kobylu co vyhrála,tak jsem byla ráda.No v létě se jí nějakým záhadným způsobem SAMA urvala šlacha(byla hodně poškozená,když si jako 3letá zahákla šlachu do jakési karabiny a vytáhla si ji z nohy)Takže jsme dlouho lečily a hojily.nakonec se mi naskytla možnost ji prodat kamarádce na chov,tak jsem ji sice nerada,ale přesto prodala.Chjo-vědět tehdy že už nebudu jezdit distančky..... Teď je Arina v Praze,má další hříbátka a doufám že se má dobře...